Plants vs. Zombies 2 sází na ne příliš oblíbený model free 2 play s platbou za nejrůznější vylepšení (v tomto případě herní bonusy nebo silnější rostliny). Hodnocení aplikace je plné komentářů, kde uživatelé negativně nahlíží na nabádání k utracení nějaké té koruny. Nutno však podotknout, že během hraní jsem ani jednou neměl nutkání přistoupit ke koupi čehokoliv. Ano, nikdy si nevyzkouším určité rostliny přístupné jen platícím hráčům, ale mi to nevadí, zabavím se i bez nich.

Cílem hry je se skupinou rostlin porazit přicházející zombie ve stylu tower defense. Každá květina má zcela jiné schopnosti a jejich zkombinováním komplikujete život útočícím nepřátelům, kteří se rovněž vyskytují v mnoha provedeních.

Titulem se točí virtuální peníze, které lze pořídit za ty reálné. S dostatečnou částkou můžete během hraní zakoupit různorodá vylepšení schopná instantně vyřadit všechny zombie na obrazovce. Jiné využití peníze bohužel nemají. Je škoda, že za ně nelze odemknout rostliny nabízené k prodeji za cenu, která má svůj strop u stokoruny. Ve slevě však lze položku pořídit i za 20 Kč. Například v době psaní tohoto textu se vaše zahrada mohla levně rozrůst o chilli papričku, která s jistotou spálí všechny zombie na jedné z pěti přístupových cest.

Ve své podstatě tedy není jediný důvod s virtuálními finančními prostředky šetřit, nic jiného než relativně drahé power-upy stejně nezaplatí.

Kromě podle mého názoru nedomyšlené motivace k šetření penězi jsem z Plants vs. Zombies 2 nadšený. Hra mě baví a zkrátí čekání na zastávce. Navíc už není tak jednoduchá jako původní Plants vs. Zombies, kde v podstatě stačilo zasadit ve správném pořadí vhodné rostliny a byla jen malá šance, že kolo prohrajete. Zde situaci komplikují nejrůznější dodatečné podmínky a úkoly, za jejichž splnění získáváte hvězdy. Ty neslouží k ničemu jinému, než odemknutí dalších světů. Nelze je tedy ignorovat a mnohdy některou misi budete zkoušet vícekrát, což však v případě Plants vs. Zombies 2 vidím jako plus. Obtížnost prvního dílu totiž byla nastavena poměrně nízko.

Od 2D světa k 3D grafice

Začínáte s monochromatickou obrazovkou a pohybovat se můžete pouze jedním směrem. Postupně odemykáte svobodný pohyb, lepší scrollování a ke slovu se dostávají zvukové efekty i barvy. Svoji pouť zakončíte plně v 3D. Odměnu za postup tak nesymbolizuje lepší vybavení vaší postavy, ale odemčení dalšího technologického nebo herního milníku. Ani si neumíte představit, jak potěší přítomnost savepointů nebo srdíček symbolizujících zbývající životy, díky nimž již neumřete po prvním kontaktu s nepřítelem. Evoland záměrně nevymýšlí žádné inovativní mechanismy a přichází s těmi léty ověřenými.

Zábava postupně odeznívá

Pokud se na Evoland budete dívat čistě jako na hru, dočkáte se zklamání. Do cíle se totiž dostanete přibližně po pěti hodinách a po odehrání poloviny této doby již začne titul ztrácet dech. Prvních 50 % symbolizuje kouzelné seznámení s tehdejší dobou, po přechodu k 3D však hra již poněkud zvolňuje tempo. Podle mého názoru měli autoři s přechodem k trojrozměrné grafice vyčkat a spíše se více zaměřit na 2D. Kdyby se další rozměr objevil až těsně před koncem, vůbec by mi to nevadilo.

Už jste někdy v dungeonu sbírali náušnice?

Já však Evoland vnímal jako interaktivní encyklopedii a proto jsem řadu nepříjemných vlastností odpustil. Co mám konkrétně na mysli? V rámci záchrany světa se ocitnete v dungeonu, kdy se hra promění v Diablo. Zabití nestvůr sice přináší předměty, které vylepšují vaše statistiky, vy však víte, že o ně brzy přijdete, protože se zkrátka nebudou hodit do dalšího stylu, který se Evoland rozhodne prezentovat. Pomalu se ani nemusíte namáhat sbírat peníze – není je za co utratit. Líbily se mi nicméně volné sloty na umístění náušnic, přiznám se, že těmi jsem ještě v žádné hře postavu nevybavil. Extrémně otravnou činnost představuje pohyb po finální mapě. Každou chvíli totiž na vás zaútočí skupina nepřátel. O ní přitom dopředu víte, že ji stejně porazíte. Sbíráte sice zkušenosti a zvyšujete svůj level, nenabyl jsem ovšem dojmu, že bych to potřeboval. Na zahraničním fóru jsem našel, že popsané neustálé útočení a zdržování od dosažení cíle cesty záměrně odkazuje na hru, která se údajně přesně takto chovala. Já vše nakonec vyřešil tak, že jsem ze soubojů zbaběle utíkal.

Vzpomínat budete na první polovinu hry

Až porazíte finálního bosse (návod zde) záhy zjistíte, že to nejlepší Evoland nabízí během svého počátku. Za zvážení proto stojí, zda investovat do koupi hry nebo se spokojit se zkrácenou bezplatnou flashovou verzí, která sice nenabídne 3D, ale nechybí ji původní dvojrozměrná zábavná část.

Nejprve bude potřeba si nabízené hry ve slevě rozdělit do několika kategorií. Mezi ty nejzajímavější patří Daily deal, Flash sale a Community’s Choice. Pokud se položka nachází v některé z těchto sekcí, nakupujte, levnější už pravděpodobně nebude. Naopak se obrňte trpělivostí, pokud se na ni vztahuje jen běžná sleva a titul je v obchodě klasicky zařazen. Stává se totiž, že hra se zmíněnou běžnou slevou se dočká ještě razantnějšího snížení ceny a vy tak více ušetříte.

Z výše uvedených informací vyplývá nutnost sledovat aktuální dění v obchodě. Steam však rád tuto těžkou práci udělá za vás. Stačí si přidat toužebné hry na Wishlist a obdržíte emailové upozornění v případě, kdy dojde ke změně ceny. Nezapomeňte se přitom v sekci Account Settings ujistit, že s odesláním informačního emailu souhlasíte. Pakliže vlastníte chytrý telefon, snadno budete v obraze díky aplikaci vyvinuté právě na mobilní zařízení s iOS, Androidem nebo platformou Amazon AppStore.

Hru nekupujte ani v případě, kdy již byla v jedné ze tří zmíněných lukrativních kategorií a vám tato skutečnost unikla, přičemž na ni momentálně platí jen běžná sleva. Poslední den výprodeje se totiž nese v duchu maximálního zlevnění všech položek, kdy se nejoblíbenější nabídky Daily deal a Flash sale vrátí zpět s původní vyšší slevou. Pokud náhodou nebudete mít štěstí, koupíte hru poslední den s běžnou slevou.

Grafické znázornění postupu představuje následující diagram, který jsem nakreslil v programu Pencil. Inspiroval jsem se u tohoto obrázku. Omlouvám se za písmo Comic Sans, nejsem jeho příznivce, dle mého názoru se však do stylu rychlého náčrtu hodí.

Schéma nákupu na Steamu během výprodeje

Pro uvedená pravidla platí jedna výjimka. Tu symbolizují balíčky titulů konkrétního vývojáře. Pokud si je můžete dovolit, příliš neotálejte. Jedná se totiž o nejvýhodnější způsob získání většího počtu her.

Letní výprodej započal 11. 7. 2013 a bude trvat do 22. 7. 2013. Ozvláštněn je zapojením virtuálních sběratelských karet, které získáváte během hlasování s cílem určit další zlevněnou položku a nakupování. Za každých utracených 10 USD (v našem případě předpokládám 10 EUR) získáte jednu kartu.

Z centra města do poklidného lesa

Vybírané lokace se od sebe výrazně odlišují. Poměrně jednoduchou práci máte v případě přítomnosti známek lidské činnosti. Na ulici s největší pravděpodobností narazíte na ceduli nebo reklamu. Po přepsání textu do Google překladače dojde k rozpoznání jazyka a rázem pásmo připadající v úvahu zmenšuje svoji rozlohu. Protože neběží žádný časový limit, lze s pomocí Google dohledat některé podniky. Stačí se zaměřit na názvy ulic nebo telefonní čísla. Omezeně se z pozice virtuálního chodce ve Street View kolem přiděleného místa porozhlédnete, hra vám však významně cestovat nedovolí. Nyní si přitom představte, že vás GeoGuessr vysadí na opuštěné cestě, kterou lemují stromy. Pak teprve začíná pravá detektivní práce, kdy mnohdy ze zoufalosti uvažujete nad identifikací typické oblasti růstu okolní flóry. Nebo kdyby alespoň ta nečitelná šmouha v dáli nebyla tak rozmazaná. Co když skrývá nějaké vodítko?

Zábavné využití Google Maps

Hře nelze upřít originální myšlenku. Ta spoléhá na Google Maps, respektive API vztahující se k této službě. Koncept pochopíte během několika vteřin a už se věnujete pouze dedukci a hádání. Nejedná se sice o zábavu na celé odpoledne, myslím si však, že chvíli na portále s radostí strávíte.

Probíhající soubor je ve hře Coraabia

Coraabopedia

Několik dní před spuštěním jsem zběžně navštívil fórum, kde mě zaujaly rozbory nejrůznějších taktik. Na Coraabopedii naopak nešlo přehlédnout vlastní vymyšlený jazyk Coraabish a jeho slovní zásobu. Zkrátka důraz kladený na nejmenší detaily. Tohle bude bomba…

Stálo čekání za to?

Upřímně řečeno, úplně jistý si nejsem. Hlavní naplň hry symbolizují souboje jednotlivých karet. Každá postava přichází se čtveřicí čísel, ze kterých hráč volí ten, o kterém se domnívá, že je nejsilnější a s jistotou převýší údaj na kartě soupeře. To by samo o sobě příliš záživné nebylo, a proto na scénu vstupují schopnosti jednotlivých tvorů a tzv. triky, tedy karty ovlivňující již vyložené postavy. Grafické zpracování je nádherné, obrázky na kartách potvrzují, že na nich pracovali skuteční profesionálové. Chybí mi ovšem pocit, že hru můžu výrazně ovlivnit svoji taktikou. Obrovskou roli hraje síla jednotlivých karet (ty lepší kousky pochopitelně můžete pořídit za peníze), štěstí a teprve až v poslední řadě úsudek hráče, jenž se například rozhoduje mezi dvěma trikovými kartami. Buď se tedy taktika projeví až později nebo mi něco důležitého uniká.

Zhodnocení

V současné době, jeden den po otevření bety, si netroufám hru hodnotit. Zřejmě bude potřeba vyčkat, až se situace vyladí. Hráči momentálně vlastní prakticky shodné karty a koupi významného počtu jiných za bezplatnou měnu si ještě nemohou dovolit, protože získávání těchto mincí probíhá velmi pomalu. Doporučuji si tedy Coraabii osobně vyzkoušet na coraabia.cz a utvořit si vlastní názor. Základy vás zde naučí připravený tutoriál.

I když k ovládání hry poslouží klávesnice, dojem z používání skutečného zařízení je skutečně velmi silný. Nelze jej pochopitelně srovnat s tím, kdy malý elektronický produkt uchopíte do rukou, i tak detailní grafické zpracování v kombinaci s typickým zvukovým doprovodem přináší co nejautentičtější zážitek. I když displej ve své podstatě spoléhá jen na jedinou černou barvu, což je nesrovnatelné s dnešními standardy, stále lze rozhodně mluvit o zábavě.

Samotné hry se liší počtem použitelných tlačítek, a proto nechybí informace o jejich přiřazení na klávesy. Hlavní cíl každé hry zůstává stejný – získat co největší skóre. O nejúspěšnějších hráčích za uplynulý týden a měsíc referuje volba High Scores. Ty nejzajímavější cifry však uchovává filtrování All Time, tedy kompletní žebříček osob, kterým se nejvíce dařilo.

Hra je totiž velmi náročná, a to i při výběru obtížnosti easy. Náhodně generovaná mapa dává dostatek příležitosti ke špatným rozhodnutím, obzvláště proto, že absolutně nevíte, co na vás příští skok čeká. Může jít o nepřátelskou loď, pole asteroidů nebo hvězdu s erupcemi. Navíc vás honí flotila připravená ukončit pouť celé posádky, takže po skoku ani nemusíte mít vždy příležitost vrátit se zpět na původní lokaci. Aby toho nebylo málo, FTL záměrně postrádá uložení aktuálně rozehrané hry. V menu čeká jen volba „Save & Exit“. Ano, můžete si samozřejmě vytvářet zálohy souborů nesoucích informace o aktuálním stavu hry, případné vítězství vás však patrně již tak těšit nebude. FTL totiž počítá s tím, že zažijete mnoho frustrace a opakovaného začínání nové hry. Některé způsoby smrti ve vesmíru již byly vyjmenovány. Přidejme k nim i méně nápadný případ v podobě nedostatku paliva a zoufalého marného hledání obchodníka či vlétnutí do bouře, jenž i tu nejvybavenější loď připraví o část tolik potřebné energie. A bez ní i ta sebelepší zbraň jen tiše mlčí.

FTL lze zakoupit přímo na Steamu za 10 euro, a to pro Windows, Linux i Mac. Oficiální stránka ftlgame.com přichází s cenou 10 dolarů a slibuje doručení klíče pro Steam.

A kde je Master Chief?

Film (ano, nebojím se toto slovo použít) začíná představením útrob lodě, ve které se Master Chief připravuje na své probuzení. Střih. Seznámení se skupinkou kadetů na vojenské akademii, se kterou strávíme notnou část snímku, ve které Master Chief nefiguruje. Právě menší prostor pro hlavního hrdinu lze označit za jediný možný nedostatek. Nemusíte se však bát, v závěru nositele typického ochranného obleku spatříte v povedené akci. Kromě hlavní dějové linie protkané menšími překvapeními či zvraty jasně vévodí úroveň efektů. Vše vypadá přesně tak, jak to z her ze série Halo známe. Výbuchy a situace překypující adrenalinem si užijete díky zpomalenému záběru. Za zmínku například stojí přestřelka, ve které kadetku napadne vzít do ruky mimozemskou zbraň. Zatímco Master Chief likviduje vzdálené nepřátele, sledujeme pomalu se tříštící výstřely známé fialové barvy. Nastartovaný Warthog však na náš již čeká, a proto nasedneme a pokračujeme v cestě.

Zhodnocení

Osobně jsem nečekal, že mě Halo 4: Forward Unto Dawn dokáže natolik zaujmout. Celý snímek jsem prakticky hltal očima. Jeho zhlédnutí proto určitě doporučuji.

Perky, zbraně a nekončící řady nepřátel

Samotný koncept hry okamžitě pochopíte během krátkého tutoriálu. Dostáváte do rukou zbraň, s níž se musíte ubránit obrovské hordě monster. Když tento úkol splníte, přesouváte se do dalšího levelu a začínáte znovu. Stereotypní? Určitě ne, protože Crimsonland spoléhá na náhodné bonusy objevující se po zabití jiných forem života. Může jít buď o jinou zbraň nebo dočasnou výhodu, jenž například zpomalí čas či obdaří zásobník neskutečně účinnými ohnivými kulkami. Aby toho nebylo málo, ke slovu se hlásí i perky. Jde o širokou paletu schopností, které přichází po nasbírání stanoveného počtu zkušeností a postupu na novou úroveň.

Lokální kooperace

Proti pavoukům, chodícím mrtvolám a jiným bytostem pochopitelně můžete bojovat na vlastní pěst, zábava však začíná s módem pro dva hráče u jednoho počítače. Rázem již začíná na relevantnosti získávat taktika spočívající v ideální kombinaci zbraní a perků. Cesta do finálního levelu sice nebude úplně jednoduchá, do cíle se však dozajista dostanete. V něm pochopíte, že se jednalo o průpravu pro nově odemčenou náročnou obtížnost.

Parta roztodivných stvoření v rostlinném světě

Botanicula se více vrací k tradičním kořenům Samorostu a odprošuje se od stylu hry Machinarium.. Čeká na vás nespočet lokací, k jejich vyřešení se neobejdete bez interakce s okolními objekty. Inventář zde sice naleznete, slouží však k uchování naprostého minima věcí. Odpadá proto zoufalé kombinování předmětů. Pakliže si navíc uvědomíte, že na některé součásti rostlinné říše musíte k provedení kýžené akce kliknout více než jednou, odpadá tím významně šance na beznadějné situace, kdy budete jen kroutit hlavou a získávat dojem, že danou hádanku nelze vyluštit. Některé postavy rovněž slouží pouze k seznámení s dějovou linií, navození atmosféry či pobavení. Na úkolu se proto nepodílejí. Novinku oproti minulým hrám představuje skupina tvorů s rozdílnými schopnostmi, která vám dělá společnost. V určitých částech budete nuceni lišící se vlastnosti vhodně využít. Malý strom například dokáže dočasně zvětšit svoji výšku, zatímco podivná létající entita se naopak dostane na libovolné místo. Příjemné zpestření pak můžeme spatřit v minihrách.

Animace vydají za více než tisíc slov

Po spuštění hra umožní vybrat jazyk z bohaté nabídky obsahující i češtinu, na dlouhé texty však zapomeňte. Na vyprávění příběhu a vzbuzení emocí se podílí pouze propracované animace zobrazující jednotlivé aktéry v mnoha situacích. I s jejich pomocí v prvotní fázi zjistíte, že vaším úhlavním nepřítelem se stala černá potvůrka vysávající listy a potažmo i celý strom.

Botanicula se dle mého názoru rozhodně povedla. Navíc se mi zdá, že nevyžaduje takové úpěnlivé žhavení mozkových závitů jako předchozí seznámení s životem robotů nesoucí jméno Machinarium.

Příchozí dotazy:

• botanicula navod
• botanicula návod ke hře
• botanicula download
• navod botanicula
• botanicula nápověda
• návod na hru botanicula
• navod ke hře botanicula
• botanicula návod na hru