https://xkcd.com/1168/

Pokud archívy v terminálu nevytváříte každý den, patrně si jen tak nezapamatujete správnou syntaxi a před spuštěním komprimace se tak budete muset obrátit na Google. Zcela jiná situace však nastává u nástroje gpg. Ten se s největší pravděpodobností již nachází ve vaší oblíbené linuxové distribuci.

Použití je extrémně jednoduché. Tento příkaz:

gpg -c tajny-soubor.txt

se vás v příkazové řádce dvakrát zeptá na heslo a následně v aktuálním adresáři vytvoří zašifrovanou kopii tajny-soubor.txt.gpg. Nástroj používá symetrické šifrování CAST5. Termín symetrické šifrování označuje algoritmus, kterému k dešifrování (a potažmo i šifrování) stačí jeden klíč – zadané heslo.

Proces dešifrování je ještě jednodušší. O vše se postará následující příkaz:

gpg tajny-soubor.txt.gpg

Opět jste dotázáni na heslo, a pokud je správné, objeví se v aktuálním adresáři původní soubor.

Nejprve je nutno nainstalovat pomůcku jménem sSMTP. K tomu slouží tento příkaz:

sudo apt-get install ssmtp

Nyní následuje nezbytné nastavení. Ve svém oblíbeném editoru zobrazte obsah souboru /etc/ssmtp/ssmtp.conf. K uložení změn však pravděpodobně budete potřebovat rootovská práva. Dozajista se proto bude hodit následující:

gksudo gedit /etc/ssmtp/ssmtp.conf

S právy roota dojde k otevření požadovaného umístění v GUI editoru.

Konfigurační soubor obsahuje komentáře, které začínají mřížkou (#). Tyto řádky můžete ignorovat. Cílem je dosáhnout následujícího stavu:

root=jmeno.prijmeni@gmail.com
mailhub=smtp.gmail.com:587
rewriteDomain=
hostname=jmeno.prijmeni@gmail.com
UseSTARTTLS=YES
FromLineOverride=YES
AuthUser=jmeno.prijmeni
AuthPass=nejakeTajneHesloKtereNikdoNevi

Ne všechny konfigurační parametry jsou přítomny, a proto se neostýchejte je do souboru připsat.V mém případě šlo o UseSTARTTLS, AuthUser a AuthPass. Když v uvedeném příkladu uvádím jmeno.prijmeni@gmail.com, mám tím na mysli email, který ve službě Gmail používáte. Část jmeno.prijmeni tedy zaměňte za své uživatelské jméno.

Blížíme se do finále, tu náročnější část již máme za sebou. Pro editaci /etc/ssmtprevaliases zadejte:

gksudo gedit /etc/ssmtp/revaliases

Konfigurace vypadá takto:

root:jmeno.prijmeni@gmail.com:smtp.gmail.com:587
uzivatelskeJmeno:jmeno.prijmeni@gmail.com:smtp.gmail.com:587

Je nutno každému linuxovému uživateli jednotlivě povolit používání sSMTP. Vyznačenou část uzivatelskeJmeno tedy nahraďte loginem, kterým se do Ubuntu přihlašujete. Pokud jej neznáte, použijte příkaz who, který vám jej ochotně připomene. Vypíše totiž informace o aktuálně přihlášených účtech. Uživatelské jméno se poté nachází v pomyslné tabulce hned na prvním místě. V mém případě (viz screenshot) se jedná o login ubuntu.

K otestování správného nastavení poslouží tento příkaz:

sudo ssmtp prijemce@domena.tld

Po napsání své zprávy v terminálu stiskněte Enter a poté CTRL + D. Dojde k odeslání emailu nebo vypsání chybových hlášek.

Samotná aplikace je velmi jednoduchá, ale přesně to od poznámek požaduji. Po spuštění se Indicator Stickynotes neusídlí v Launcheru, ale v liště společně s hodinami a dalšími indikátory, což vidím jako další výhodu. Jedním kliknutím lze všechny poznámky schovat či zobrazit, klávesová zkratka pro tyto úkony prozatím chybí. Každá žlutá připomínka nabízí možnost uzamčení či odstranění.

V minulosti jsem úspěšně využíval odlišení skupin poznámek s pomocí rozdílné barvy pozadí. Původně jsem myslel, že tato funkce u Indicator Stickynotes chybí, ve skutečnosti se zde však nachází a její použití je velmi logické. V nastavení nejprve vytvoříte příslušný počet skupin, kterým přiřadíte barvu, font a všechny další vámi požadované náležitosti. Pro usnadnění se jedna kategorie stane výchozí. Samotná poznámka následně po zvolení skupiny ochotně mění svůj vzhled. U zmíněného appletu z předchozích distribucí bylo nutno nastavit individuálně všechny vlastnosti každému záznamu, což zde odpadá.

Projekt sídlí na webu launchpad.net. Instalace vyžaduje přidání repozitáře, žádné další speciální požadavky neexistují, takže si plně vystačíte s následujícími třemi příkazy. Ty zadejte do terminálu a potvrďte je svým heslem.

sudo apt-add-repository ppa:umang/indicator-stickynotes
sudo apt-get update
sudo apt-get install indicator-stickynotes

Po obohacení systému o představovaný software se nezapomeňte ujistit, že je nastaveno automatické spouštění po startu systému. V Ubuntu 12.10 využijte „Aplikace spouštěné po přihlášení“. Verze 11.10 a 12.04 tuto funkci odkryjí po kliknutí na ikonu nastavení v pravém horním rohu.

Nejprve popíši, jak se problém s bezdrátovou kartou projevil v mém případě. Za pomoci flash disku jsem spustil Ubuntu 12.10 v tzv. LIVE režimu s cílem provést instalaci. Protože je však doporučeno disponovat během této činnosti připojením k internetu, zvolil jsem na uvítací obrazovce volbu „Vyzkoušet Ubuntu“ namísto okamžité instalace. Po přihlášení se v seznamu dostupných bezdrátových sítí neobjevila ani jedna položka. Začal jsem tedy hledat, zda nebude potřeba povolit dodatečné ovladače. Zde mě překvapilo, že tato funkce již nemá své samostatné okno, ale došlo k integraci do softwarových zdrojů. Po aktivaci nesvobodného ovladače se Wi-Fi probralo k životu a já Ubuntu nainstaloval na pevný disk. Po nabootování však již tento postup neměl žádný účinek a operační systém mě tvrdohlavě přesvědčoval, že bezdrátová karta nepracuje.

Domnívám se, že během instalace Ubuntu došlo ke stažení jiného ovladače, jenž byl následně po spuštění používán. K opětovnému zprovoznění Wi-Fi stačí zadat to terminálu jediný příkaz:

sudo apt-get install firmware-b43legacy-installer

Po dokončení instalace můžete pod záložkou dodatečné ovladače oživit svoji bezdrátovou kartu. V mém případě již po tomto kroku došlo k připojení na zvolenou síť. Pokud by se tak náhodou nestalo, restartujte počítač.

Okular

Svými funkcemi mě zaujal projekt Okular. Stejnojmennou aplikaci stáhnete přímo z Centra softwaru pro Ubuntu. Pakliže tuto distribuci nepoužíváte, navštivte okular.kde.org. Již na tomto webu samotný slogan „more than a reader“ indikuje, že máte tu čest s aplikací nabitou funkcemi. V mém případě jsem se s radostí naučil klávesové zkratky pro přepínání mezi dvěma režimy:

• CTRL + SHIFT + P povolí prezentaci
• CTRL + SHIFT + F značí zobrazení přes celou obrazovku (fullscreen)

Další extrémně užitečné pomocníky symbolizují záložky a poznámky. Během čtení si jednoduše poznamenáte stránku, jenž vás zaujala. Později se k ní jedním kliknutím vrátíte. Výborně funguje vpisování textu přímo do PDF. Snadno tak uchováte svoje myšlenky či jiné poznámky vztahující se přímo k danému úseku textu. Ty se ukládají ve složce ~/.kde/share/apps/okular/docdata jako XML soubory. K jejich sdílení slouží příslušná volba v menu (File -> Export As -> Document Archive).

Mnoho webů doporučuje dosáhnout zmíněného cíle s pomocí instalace balíčku nscd (name service cache daemon) a následným restartem běžící služby.

sudo aptitude install nscd
sudo /etc/init.d/nscd restart

Po chvíli hledání jsem však narazil na mnohem přímočařejší řešení, které osobně používám.

sudo /etc/init.d/dns-clean start

Pokud ani po vyčištění cache nezaznamenáte změnu, můžete vyzkoušet ještě následující dva tipy.

Google DNS server a anonymní režim v Chrome

DNS serveru vašeho ISP může určitou chvíli trvat, než dojde k jeho aktualizaci a projevení upraveného zónového souboru. Lze však využít bezplatné služby pod hlavičkou Google, která zajišťuje provoz dvou rychlých DNS: 8.8.8.8 (primární) a 8.8.4.4 (sekundární). V Ubuntu stačí otevřít okno Připojení k síti, zvolit aktivní připojení a kliknout na Upravit. Vyberte Nastavení IPv4 a specifikujte Pouze automatické adresy DHCP, pokud je vám IP v lokální síti dynamicky přidělována. V opačném případě ponechte volbu Ruční. Nyní již jen stačí do Servery DNS vložit následující řádek a vše potvrdit.

8.8.8.8, 8.8.4.4

Jestliže preferujete prohlížeč Google Chrome, může se vám hodit následující rada. I tento program obsahuje svoji vlastní cache DNS záznamů. K vyčištění se používá adresa chrome://net-internals/#dns a tlačítko Clear host cache. O něco pohodlnější však je otevření nového okna v anonymním režimu (CTRL+SHIFT+N), kde nejsou interní údaje potřebné k překladu používány s ohledem na zajištění soukromí.

Chcete-li vyzkoušet, na čem Google tak dlouho pracoval, přejděte na drive.google.com s libovolným webovým prohlížečem. O ukládání dat se umí postarat i příslušné programy určené pro operační systémy Windows a MAC OS X. Co se týče mobilní platformy, nepřekvapí plná podpora Androidu. Aplikace pro zařízení iPhone a iPad se má v budoucnu rovněž objevit.

Z dostupných funkcí mě zaujalo zabudované OCR. Vyhledávání v dokumentech proto bude zase o něco snaží, díky automatickému rozpoznávání textů v obrázcích.

Možná si říkáte, jak mohou v celém ekosystému přežít dosavadní Google Dokumenty, které nyní v podstatě znamenají redundantní funkcionalitu navíc. Odpověď zní prostě – nijak. Po zadání docs.google.com dochází k automatickému přesměrování na drive.google.com.

Až do teď ode mě slyšíte jen samou chválu a pozitiva. Druhou misku vah bohužel představuje chybějící podpora Linuxu. Vzhledem k existenci verze webového prohlížeče Chrome i pro tento open-source systém se očekával klient i pro příznivce Ubuntu a jiných distribucí.

Naděje však umírá poslední. Drive byl vytvořen jako otevřená platforma. Vývojáři třetích stran mohou zapracovat na různorodých vylepšeních a přidání podpory nejen do Chrome. Navíc Google oznámil, že současná podoba služby představuje pouhý začátek a chystá se mnoho dalšího vývoje. Nezbývá proto než doufat, že alespoň jedna osoba zodpovědná za programové rozhraní nezapomene na uživatele Linuxu.

Příchozí dotazy:

• google drive linux
• linux google drive
• google drive for linux

Optimalizace a postupy pro dosažení vyššího výkonu

Osobně jsem si VPS objednal, protože jsem chtěl vyzkoušet vzdálenou správu serveru pouze z prostředí příkazového řádku. S Linuxem na desktopu již mám několikaleté zkušenosti, avšak toužil jsem po rozšíření svých znalostí. Poradit vám proto například mohu výborného správce souborů Midnight commander, kterého získáte po nainstalování balíčku mc. Program svým ovládáním a funkcemi vzdáleně připomíná Total Commander a přitom skvěle běží v terminálu. Autor představovaného portálu se rozhodl dokázat, že i slabší VPS bez problémů zvládne hostovat několik menších statických webů či dokonce publikační systém WordPress (na něm běží jak szj.cz, tak i lowendbox.com). Vytvořil proto tento návod, ve kterém radí, jak s pouhými 64 MB RAM paměti stvořit skutečně svižný server. Uvedený postup rovněž může pomoci lidem, kteří si chtějí od základu VPS samostatně nakonfigurovat.

Příchozí dotazy:

• nejlevnější vps
• levne vps

Ubuntu 11.04 a Unity

Mé první dojmy po dokončení instalace byly více než dobré. Dokonce jsem až byl překvapen, že mi nevadí přesunutí ikon běžících aplikací do levého sloupce. Programy lze přitom do lišty připínat a lá Windows 7. Další často diskutovaná změna, která se objevila už v předchozí distribuci, zde rovněž působila vhodným dojmem. Na mysli mám přesunutí tlačítek minimalizovat, maximalizovat a ukončit do levé části okna. Musím se přiznat, že v Ubuntu 10.04 LTS to byla první věc, kterou jsem se rozhodl okamžitě změnit. Zvyk sice symbolizuje železnou košili, Unity mi však ze záhadných důvodů nevadilo. Tedy až do doby, kdy jsem získal dojem, že se počítač nechová tak svižně, jak by měl. Efekty si zkrátka vyžádaly na slaboučkém netbooku svoji daň.

Jednoduchá deaktivace Unity

Na internetu jsem okamžitě začal hledat, jak se vrátit k tradičnímu vzhledu a uspořádání panelů. Poradím vám proto jak na to. Na přihlašovací obrazovce musíte kliknout na svoje uživatelské jméno a před zadáním hesla vybrat v dolní liště Ubuntu Classic. Jestliže se rozhodnete pro trvalé nasazení, zavítejte do nastavení Přihlašovací obrazovky (menu pro vypnutí vpravo nahoře → Nastavení systému) a vyberte Ubuntu Classic (No effects) jako výchozí sezení. Pokud zatoužíte po opětovném povolení Unity, stačí zvolit v příslušném menu volbu Ubuntu. Ve své podstatě si proto vlastně můžete přepínat libovolně prostředí dle vašeho přání.