Linux: Velmi snadné zašifrování souboru

Napsat komentář

Jedná se o poměrně jednoduchý úkon. Vytvoření zašifrovaného archívu vám obvykle zabere několik vteřin. O něco déle to však bude trvat v prostředí příkazové řádky. Na vzdáleném serveru jsem chtěl zašifrovat soubor a k dosažení tohoto cíle jsem zvolil cestu komprimace. Podotýkám, že cílem nebylo změnit velikost, ale ochránit obsah samotného souboru. Naštěstí jsem objevil mnohem přímočařejší řešení. Proč naštěstí? Vše nejlépe popíše tento komiks:

https://xkcd.com/1168/

Pokud archívy v terminálu nevytváříte každý den, patrně si jen tak nezapamatujete správnou syntaxi a před spuštěním komprimace se tak budete muset obrátit na Google. Zcela jiná situace však nastává u nástroje gpg. Ten se s největší pravděpodobností již nachází ve vaší oblíbené linuxové distribuci.

Použití je extrémně jednoduché. Tento příkaz:

gpg -c tajny-soubor.txt

se vás v příkazové řádce dvakrát zeptá na heslo a následně v aktuálním adresáři vytvoří zašifrovanou kopii tajny-soubor.txt.gpg. Nástroj používá symetrické šifrování CAST5. Termín symetrické šifrování označuje algoritmus, kterému k dešifrování (a potažmo i šifrování) stačí jeden klíč – zadané heslo.

Proces dešifrování je ještě jednodušší. O vše se postará následující příkaz:

gpg tajny-soubor.txt.gpg

Opět jste dotázáni na heslo, a pokud je správné, objeví se v aktuálním adresáři původní soubor.

Game: Recenze knihy

1 komentář

Během akce jsem si pořídil elektronickou knihu Game za lidových 49 Kč. Zaujal mě námět, kdy hlavní postava náhodou objeví záhadný mobilní telefon, který rozdává stále náročnější úkoly, za jejichž splnění roste prestiž v žebříčku hráčů i finanční odměna. Popis e-knihy dále sliboval zapojení moderních IT technologií, na což jsem slyšel a ebook koupil.

Úvod vtáhne do děje

Mám rád tituly, které mě co nejrychleji přesvědčí o tom, že stojí za to, je dočíst. V případě Game se to daří. První polovinu knihy sledujete hlavního protagonistu s přezdívkou HP u plnění úkolů a přemýšlíte, kdo za Hrou stojí a jaký je vlastně její smysl. Pokud k smrti nesnášíte spoilery, přeskočte prosím na další odstavec, protože teď popíši, proč od druhé poloviny již kniha nemá takové tempo. Stane se pro čtenáře nepříjemná věc, HP ve hře skončí a zoufale se snaží zpět zapojit. Přiznám se, že tato část mě však již tak nebavila, raději bych sledoval provádění dalších misí.

Game má celkem tři díly, já četl pouze první, který končí seriálovým stylem, tedy budí touhu vědět, jak bude příběh pokračovat. Žádná z hlavních otázek totiž není zodpovězena. Osobně mě však titul nezaujal natolik, abych o pořízení dalšího dílu uvažoval. Stejně lidovou cenu jako za úvodní ebook bych klidně zaplatil, ne však několik stokorun.

Anglické průpovídky kupodivu fungují

Kniha je bohatě zásobena anglickými výrazy, které se ojediněle spojují do celých vět. Naše mateřština se zde míchá s tímto jazykem ve výborném poměru. Pokud anglicky neumíte, nijak to dějovou linku nenaruší, patrně vám však bude vrtat hlavou, co to ten HP brblá. Pokud zmíněný cizí jazyk ovládáte, užijete si nadávky a trefná pojmenování. Co se týče zapojení IT, hrdina pošle pár emailů, použije IM, zná Google a v závěru dojde na hračky ve stylu filmů Dannyho parťáci – jmenovat mohu například brýle, které obelstí sítnicový skener.

HTML: Prokliknutelná část obrázku

1 komentář

HTMLVytvoření odkazu z obrázku vloženého v rámci tagu img není nic složitého, stačí pouze v kódu zápis obalit s pomocí a. Jak však postupovat, když chceme povolit prokliknutí jen na určitých místech? Velmi jednoduchý postup představuje zavedení tzv. klikací mapy.

Zmíněná mapa využívá tag map s atributem name, který je velmi důležitý, protože udává pojmenování, s jehož pomocí se následně klikací oblast propojí s obrázkem. Uvnitř mapy nalezneme tagy prozrazující konkrétní místa chovající se jako odkazy. Jejich cíl určuje href. Definovat se dále musí tvar prokliknutelného objektu s pomocí shape. Obvykle se zde nachází rect z anglického rectangular, tedy obdélník. Vytvořit lze dále i kruh. O nepravidelné tvary se postará hodnota polygon udávající nasazení mnohoúhelníku. Coords popisuje konkrétní pozici, v případě obdélníku zadáváte v pixelech souřadnice levého horního a pravého dolního rohu. U kruhu určíte pouze střed a poloměr. Jak správně tušíte, nejvíce práce nastává u mnohoúhelníku, kdy nezbývá než definovat jednotlivé body – vrcholy. Dosud jsem si však vždy vystačil s obyčejným obdélníkem.

Konkrétní HTML pak může vypadat například následovně:

<map name="JmenoMapy">
<area href="index.php" shape="rect" coords="5, 5, 20, 20">
<area href="login.php" shape="rect" coords="25, 25, 50, 50">
</map>

<img src="obrazek.png" usemap="#JmenoMapy" width="100" height="100">

Povšimněte si atributu usemap u obrázku, který s hashtagem odkazuje na mapu.

Tip na automatický nástroj

Dost bylo teorie, pojďme k praxi. Nic vám samozřejmě nebrání v nakódování potřebného HTML ručně, osobně však používám online pomůcku, která všechnu práci udělá za mě. Nachází se na image-maps.com a nejprve vás donutí nahrát obrázek, jehož mapu budete tvořit. S pomocí WYSIWYG rozhraní přetáhnete obdélníky na místa, jenž se mají stát odkazem a určíte jejich cíl (atribut href). Po dokončení je automaticky vygenerován HTML kód, který stačí jen zkopírovat. Obsahuje sice odkaz na použitý nástroj, nic vám však nebrání v jeho odstranění.