Last.fm: Má smysl zaplatit?

Last.fmNa webové adrese last.fm sídlí zajímavá služba, která se chová jako individuální internetové rádio reflektující vkus každého posluchače. Po vytvoření účtu budete stejně jako donedávna poslouchat hudbu, informace o skladbách se však budou odesílat na zmíněný server, kde se vytvoří vaše virtuální knihovna. Na jejím základě poté portál dokáže doporučit další umělce odpovídající vašemu stylu. A právě zde leží celé kouzlo. Jednoduše last.fm naučíte, co rádi posloucháte a užíváte si nepřetržité vysílání personalizovaného rádia. Navržené sklady si lze snadno uložit mezi oblíbené či naopak zajistit trvalé zablokování. Za spuštění hudební produkce si však musíte zaplatit, ostatní uvedené funkce vás nic nestojí. Vzhledem k tomu, že mě celý koncept zaujal svoji pohodlností, rozhodl jsem se požadovanou částku uhradit. Rozhodně přitom mého kroku nelituji. Služba se mi totiž zalíbila.

Nízká cena a platební možnosti

Za poslouchání rádia si last.fm účtuje pouhé 3 dolary měsíčně. Svobodně si přitom můžete zvolit, jaký časový úsek si předplatíte, přičemž nejméně se bude jednat o 30 dní. Zaplatit lze buď celou sumu jednorázově nebo zvolíte pravidelnou měsíční úhradu. V případě druhé možnosti vždy držíte právo veta schopné závazek kdykoliv zrušit. O zprostředkování transakce se postará internetová peněženka PayPal akceptující zadání informací z platební karty i bez nutnosti vytvoření účtu.

Výběr hudby dle žánru či umělce

Ne vždy mám náladu poslouchat mix různých stylů, a proto hojně využívám i předpřipravená rádia vztahující se na jednotlivé zpěváky či skupiny. Skladby disponují hojným množstvím tagů, podle nichž snadno rozpoznáte podobně zaměřenou hudbu. Obzvláště jsem si dále oblíbil poslouchání osobních rádií přátel. Na profilové stránce se dokonce zobrazuje i vzájemná „hudební kompatibilita“.

Abych odpověděl na základní otázku nastíněnou v úvodu, vzhledem k nízké ceně se dle mého názoru využívání placených služeb last.fm rozhodně vyplatí. Hledáte-li vyhovující internetové rádio, patrně jste u cíle.

Cisco IOS – konfigurace DHCP

Konfigurace DHCPPod zkratkou DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) se skrývá užitečný nástroj, který dokáže usnadnit základní konfiguraci většího počtu pracovních stanic (klientů). Na straně serveru totiž stačí obecně určit parametry, které budou následně automaticky rozdistribuovány příslušným počítačům v síti. Obvykle se DHCP využívá k nastavení IP adresy, masky, výchozí brány a DNS serveru. Není proto potřeba mechanicky obcházet veškerá zařízení a ručně zmíněné údaje zadávat. V potřebný server se dokáže proměnit i Cisco router. Jeho základní úkoly proto lze velmi jednoduše rozšířit, o čemž se níže přesvědčíte. Představím vám sérii příkazů, které vám v síti zprovozní DHCP přesně dle vašich představ.

Konfigurace

Jako první krok se doporučuje nejprve specifikovat rozsah, který přidělovat nechcete a až poté službu DHCP spustit. Pokud by jste postupovali opačně, mohl by některý z klientů obdržet pro vás nevhodnou adresu. Veškeré příkazy se zadávají v konfiguračním režimu. Samostatnou IP vyjmete následovně:

Router(config)#ip dhcp excluded-address 192.168.1.1

Přidělování většího počtu IP snadno zakážete takto:

Router(config)#ip dhcp excluded-address 192.168.1.1 192.168.1.99

Nyní již můžeme přejít ke konfiguraci samotného adresního rozsahu:

Router(config)#ip dhcp pool NAZEVROZSAHU

Po potvrzení výše uvedeného rozsahu se router přepne do konfiguračního režimu platného právě pro DHCP. Směle proto přesně specifikujeme konkrétní údaje. Nejzákladnější informaci symbolizuje adresa sítě společně s maskou:

Router(dhcp-config)# network 192.168.1.0 255.255.255.0

Zapomenout pochopitelně nesmíme ani na výchozí bránu:

Router(dhcp-config)#default-router 192.168.1.1

Povšimněte si, že právě přidělování adresy 192.168.1.1 jsme v předchozích krocích úspěšně zakázali, protože patří routeru (bráně) a nesmí ji obdržet klient. Jako poslední údaj již jen chybí DNS server. V našem případě využíváme veřejnou DNS od společnosti Google (IP 8.8.8.8):

Router(dhcp-config)#dns-server 8.8.8.8

Konfigurační mód opustíte po zadání end:

Router(dhcp-config)#end

Tím je síť připravena na spuštění DHCP do reálného provozu. Stačí jen u klientů povolit automatické přidělování adres.

Subreg API – kontrola dostupnosti domény

DoménaSpolečnost Subreg se dostupností svého API rozhraní poměrně výrazně chlubí, a proto když jsem začal řešit automatické ověření domény s libovolnou koncovkou, byla má volba vcelku jasná. Pakliže si i vy chcete ušetřit práci a určitou proceduru svěřit aplikaci, můžete celou záležitost zrealizovat podobně, jako jsem to učinil já. Nedílnou součást API od Subregu tvoří i dokumentace, nechcete-li však ztrácet čas jejím studováním, patrně postačí, když se podíváte na moji hotovou ukázku zdrojového kódu v PHP. Napsaní vlastní funkce patrně díky ní mnoho času nezabere.

Přihlášení a odeslání požadavku

Nejprve si vytvořte proměnou, která v sobě bude obsahovat znění dané domény. Učinit tak lze mnoha rozdílnými způsoby, a proto níže uvedený příklad zobrazuje jen samotné ověření. Ať už potřebná data získáte z formuláře, databáze či CSV souboru, vždy bude následující postup shodný. Po lehké modifikaci proto snadno zpracování aplikujete u odlišných projektů.

<?php

$domena = "szj.cz";

$client = new SoapClient(
        null, 
        array(
            "location" => "https://soap.subreg.cz/cmd.php",
            "uri" => "http://soap.subreg.cz/soap"
            )
        );

$params = array ( 
    "data" => array (
        "login" => "jmeno",
        "password" => "heslo",
    )
);

$response = $client->__call("Login",$params);

$token = $response["data"]["ssid"];

unset($params);

$params = array (
    "data" => array (
            "ssid" => $token,
            "domain" => $domena,
    )
);

$response = $client->__call("Check_Domain",$params);

echo 'Doména '.$domena.' je ';
if ($response["data"]["avail"] == 0)
{
echo '<span style="color:#FF0000">Obsazená</span>'; 
}
else if($response["data"]["avail"] == 1)
{
echo '<span style="color:#00FF00">Volná</span>';
}

?>

Základ zdrojového kódu se pochopitelně shoduje s nastíněným použitím prezentovaným na stránkách Subregu v sekci API. Několik drobných obměn však naleznete. Především je nutno specifikovat používané komunikační kanály. Protože jsme běžní uživatelé, zaměníme původní PRODUCTION za soap.subreg.cz. Nyní přistoupíme k samotnému přihlášení. Pole musí obsahovat platné uživatelské jméno a heslo. Jde o údaje, které zadáváte na hlavní stránce Subregu, když potřebujete učinit prostřednictvím svého účtu libovolnou objednávku. V odpovědi na nás čeká ssid, s jehož pomocí vznikne platný dotaz. Opět se neobejdeme bez příslušného pole. V něm se přitom již bude objevovat jako řetězec požadovaná doména specifikovaná na začátku skriptu.

Nyní bych rád napsal, že odpověď API serveru na sebe nenechá dlouho čekat, během testování se mi však stalo, že vykonání trvalo i déle než deset vteřin. Patrně však nešlo o standardní stav, protože nyní získávám žádaná data bez dlouhých prodlev.

Poslední úkol představuje zpracování výsledku. Pakliže se na indexu avail nachází 0, znamená to, že doména není volná. Jak již jistě tušíte, opačný stav signalizuje 1.